Jdi na obsah Jdi na menu
 


Pavel a Antonín Vraničtí

Hudební skladatelé 18. století. Byli tedy současníky slavného trojhvězdí vídeňských hudebních skladatelů Josepha Haydna, Wolfganga Amadea Mozarta a Ludwiga van Beethovena, se kterými je spojoval nejen umělecký osud, ale také hluboké lidské přátelství. Jejich umělecká dráha je pozoruhodná především tím, že nevyšli z muzikantského rodu. Více

Jan Novák

Skladatel a pianista. Studoval na brněnské konzervatoři a jako stipendista u Bohuslava Martinů v New Yorku. Roku 1968 emigroval. Věnoval se skladbě a pedagogické činnosti. Věřil v latinu jako uviverzálně přístupný jazyk.

Antonín Dvořák

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Skočit na: Navigace, Hledání
Antonín Dvořák, fotografie z roku 1879
Antonín Dvořák, fotografie z roku 1879

Antonín Leopold Dvořák (8. září 1841, Nelahozeves1. května 1904, Praha) byl jedním z nejslavnějších českých hudebních skladatelů všech dob. Jeho symfonické opusy patří ke světové špičce a jsou obvyklou součástí všech významnějších přehlídek symfonické hudby. Síla Dvořákovy melodické invence uchvacuje dodnes odborníky i laiky a brala dech i skladatelovým současníkům (je znám Brahmsův výrok: „Dvořákova témata pro vedlejší myšlenky by mně docela stačila i na myšlenky hlavní…“). Antonín Dvořák se proslavil svými symfonickými díly a velkými vokálně-instrumentálními skladbami, neméně však i koncertními skladbami a operami. Dvořák je čelním světovým představitelem tzv. klasicko-romantické syntézy.

[editovat] Život a dílo

Antonín Dvořák se narodil a vyrůstal v Nelahozevsi blízko Prahy. Jeho otec František byl řezníkem. V letech 1853-1856 pobýval mladý Antonín ve Zlonicích, kde se ho ujal místní kantor a varhaník Antonín Liehmann, který odhalil jeho mimořádný hudební talent (hrál na housle, klavír, varhany). V šestnácti letech tedy odešel do Prahy studovat varhanickou školu. Zároveň hrál na violu v orchestru Prozatímního divadla pod vedením Bedřicha Smetany.

Dvořákova socha před pražským Rudolfinem
Dvořákova socha před pražským Rudolfinem

Velmi brzy začal skladatelskou dráhu a své skladby posílal tehdy nejvýraznější osobnosti romantismu Johannesu Brahmsovi, který jej posléze doporučil jako skladatele berlínskému nakladateli Simrockovi. Pro něho Dvořák v roce 1878 napsal první řadu Slovanských tanců, a díky vynikajícím kritikám se rázem proslavil po celém světě. Úspěšně se uplatnil i jako dirigent svých skladeb. Roku 1884 je Dvořák pozván do Londýna, aby dirigoval svou Stabat Mater, vokálně-instrumentální dílo, složené po smrti jedné ze svých dcer. Setkává se s ohromujícím úspěchem a získává tak silné vazby na anglickou hudební scénu, kde jej vynikající výkony souborů sborového zpěvu zčásti motivují k dalšímu kompozičnímu úsilí v oblasti skladeb vokálně-instrumentálního charakteru. Jeho Rekviem, poprvé uvedené v roce 1891 v Birminghamu pod skladatelovou taktovkou (česká premiéra se uskutečnila v Národním divadle v Praze v dubnu roku 1892), je vyvrcholením této činnosti a představuje spolu s Mozartovým umělecky nejpřesvědčivější skladby tohoto druhu vůbec. Na základě všech úspěchů získává doktorát v Praze a Cambridge a stává se profesorem na pražské konzervatoři, kde vychoval řadu významných českých skladatelů (Vítězslav Novák, Josef Suk starší).

V roce 1892 je Dvořák obeslán dopisem ze Spojených států amerických. Zakladatelka americké národní konzervatoře v New Yorku, Jeanette Thurberová se jej snaží získat jako ředitele této instituce. Dvořák sice nejprve váhá, ale pak nabídku přijme, aniž tuší (jak se později ukáže), jak velkolepé dílo (9. skladatelovu symfonii, složenou v roce 1893), jež se stane jednou z největších skladeb svého druhu v celé světové hudební historii, jeho americká mise přinese. Dvořákův pobyt ve Spojených státech amerických v letech 1892 - 1895 mu krom toho přináší další četné pocty a definitivně i světovou proslulost.

Umění Antonína Dvořáka je naprosto osobitou klasicko-romantickou syntézou. Síla a absolutní jedinečnost skladatelova je přítomna především v orchestraci a instrumentaci. Jeho tvůrčí vývoj probíhal v několika etapách: První skladby vyrůstají z odkazu Beethovena a Schuberta, druhá fáze jeho úsilí je však již zcela v režii jeho osobitého cítění, kdy projevuje již naprosto originální a specifické hudební chápání jako po formální tak obsahové stránce. Třetí období je typickým příklonem k vlasteneckým námětům a českým hudebním inspiracím. (kantáta Hymnus, Moravské dvojzpěvy). Zvláštního zabarvení dodalo Dvořákově hudbě úsilí o obecně slovanský ráz tvorby, kterým obohatil nejvýrazněji světovou hudební tvrobu. Podobně (aniž by však opustil české a slovanské charakteristiky) byl za svého amerického pobytu inspirován hudbou černošskou a indiánskou, což se projevilo v jeho 9. symfonii, zvané „Novosvětská“ , která patří k nejlepším dílům tohoto druhu v celé hudební historii. V posledním období dospěl k osobitě barvitému projevu v souvislosti s inspirací českými pohádkami a bájemi (opery Čert a Káča, Rusalka).

Muzeum Antonína Dvořáka v letohrádku Amerika
Muzeum Antonína Dvořáka v letohrádku Amerika

Antonín Dvořák napsal 9 symfonií, několik symfonických básní, velké skladby instrumentální (Slovanské tance), vokální a vokálně-instrumentální (Stabat Mater, Svatá Ludmila, Requiem, Te Deum), 5 koncertních ouvertur, množství komorních skladeb (nejznámější je smyčcový kvartet F-dur, zvaný „Americký“), koncertů (houslový, violoncellový a klavírní), písně (Biblické písně), sbory, klavírní skladby (verze Slovanských tanců, později i orchestrální verze), 10 oper (nejznámější jsou Rusalka, Jakobín, Čert a Káča, Dimitrij a Armida) - viz následující přehled. Uctíván celým světem Dvořák nečekaně umírá v Praze 1. května 1904.

Nejrůznější dokumenty a další památky (notové autografy, korespondence, listinné materiály, výtvarná díla, dobové fotografie, programy, plakáty), na tohoto výjimečného skladatele jsou umístěny v Muzeu Antonína Dvořáka, které od doby svého vzniku v roce 1932 sídlí v barokním letohrádku Amerika v Praze.

[editovat] Přehled skladeb (výběr)

Dílo Antonína Dvořáka je bohaté jak svým počtem, tak rozsahem forem - čítá téměř 120 opusů, z nichž většina představuje velká orchestrální, vokálně-instrumentální či hudebně dramatická díla.

[editovat] Symfonie

[editovat] Vokálně-instrumentální skladby, oratoria, kantáty, mše

[editovat] Opery

  • Alfred, 1870
  • Král a uhlíř, 1871, 2.verze - op. 14, 1874
  • Tvrdé palice, op. 17, 1874
  • Vanda, op. 25, 1875
  • Šelma sedlák, op. 37, 1877
  • Dimitrij, op. 64, 1882, 2.verze - 1894
  • Jakobín, op. 84, 1888, 1897 (částečně přepracováno)
  • Čert a Káča, op. 112, 1899
  • Rusalka, op. 114, 1900
  • Armida, op. 115, 1903

[editovat] Koncerty a koncertní skladby

Premiéra Dvořákova klavírního koncertu g moll op.33 v úpravě Viléma Kurze  9.prosince 1919, Ilona Kurzová, Česká filharmonie pod vedením Václava Talicha
Premiéra Dvořákova klavírního koncertu g moll op.33 v úpravě Viléma Kurze 9.prosince 1919, Ilona Kurzová, Česká filharmonie pod vedením Václava Talicha
  • Koncert A dur pro violoncello a klavír, 1865
  • Romance f moll pro housle a orchestr, op. 11, 1873/1877
  • Klavírní koncert g moll, op. 33, 1876 (revize 1919)
  • Houslový koncert a moll, op. 53, 1879 (revize 1880)
  • Koncert h moll pro violoncello a orchestr, op. 104, 1895

[editovat] Symfonické básně, ochestrální skladby a suity

  • Symfonická báseň (Rhapsodie a moll), op. 14, 1874
  • Symfonické variace pro orchestr, op. 78, 1877
  • Slovanské rapsodie, op. 45 (D dur, g moll, As dur), 1878
  • Česká suita, op. 39, 1879
  • Legendy, op. 59, 1881
  • Husitská, dramatická ouvertura op. 67, 1883
  • Karneval, koncertní ouvertura op. 92, 1891
  • Scherzo capriccioso, op. 66, 1883
  • Suita A dur, op. 98B, 1895
  • Vodník, symfonická báseň podle balady K. J. Erbena, op. 107, 1896
  • Polednice, symfonická báseň podle balady K. J. Erbena, op. 108, 1896
  • Zlatý kolovrat, symfonická báseň podle balady K.J.Erbena, op. 109, 1896
  • Holoubek, symfonická báseň podle balady K. J. Erbena, op. 110, 1896
  • Píseň bohatýrská, symfonická báseň op. 111, 1899
  • Slovanské tance - I.řada, op. 46, 1878
  • Slovanské tance - II.řada,op. 72, 1887

[editovat] Komorní hudba

  • Smyčcový kvintet G dur, op. 77, 1875
  • Klavírní kvintet A dur, op. 81, 1887
  • Smyčcový kvintet Es dur, op. 97, 1893
  • Smyčcový kvartet Es dur „Slovanský“, op. 51, 1879
  • Smyčcový kvartet F dur „Americký“, op. 96, 1893
  • Smyčcový kvartet As dur, op. 105, 1895

[editovat] Klavírní skladby

  • Silhouety, op. 8, 1879** Mazurky, op. 56, 1880
  • Dumka a furiant, op. 12, 1884
  • Poetické nálady, op. 85, 1889
  • Suita A dur, op. 98, 1894 ( později též orchestrální verze)
  • Humoresky, op. 101 (nejznámější č.7 Ges dur)
  • Slovanské tance, op. 46 - I.řada, 1878
  • Slovanské tance, op. 72 - II. řada, 1886
  • Legendy, op. 59, 1881

[editovat] Písně a sbory

  • Čtyři písně, op. 82, 1888 ( č.1 Kéž duch můj sám)
  • Písně milostné, op.83, 1888 (č. 2 V tak mnohém srdci mrtvo jest)
  • Biblické písně, op. 99, 1894
  • Ave Maria, op. 19B, 1877
  • Ave Maris Stella, op. 19B, 1879
  • Moravské dvojzpěvy, op. 20 (soprán, tenor + klavír), 1875
  • Moravské dvojzpěvy, op. 29, 32 (soprán, alt + klavír), 1876
  • Moravské dvojzpěvy, op. 38 (soprán, alt + klavír), 1877
  • Kytice z českých národních písní, op. 41, 1877
  • Z kytice národních písní slovanských, op. 43, 1878
  • Pět sborů na texty litevských národních písní, op. 27, 1878
  • Čtyři sbory, op. 29, 1876
  • V přírodě, op. 63, 1882

[editovat] Reprezentativní diskografie

Interpretací Dvořákových jednotlivých děl existují ve světě stovky. Následující přehled uvádí ty z nich, které jsou obecně považovány za umělecky nejzdařilejší.

Bedřich Smetana

Bedřich SmetanaBedřich Smetana, jeden z našich nejvýznamnějších českých hudebních skladatelů, se narodil 2. března 1824 v Litomyšli do zámožné rodiny sládků. Bedřichův otec František měl velice rád hudbu, a proto s ní svého syna začal seznamovat už v raném dětství. Malý Smetana se učil hrát od 4 let na housle a později i na klavír. Dnes je známý především svým cyklem symfonických básní Má vlast a operami, Libuše a Prodaná nevěsta.

Život

Bedřich Smetana odchází po absolvování základní školní docházky studovat na gymnasium do Plzně, ale více než studiu se věnuje hudbě. Po maturitě se živí jako učitel hudby v Praze u hraběte Leopolda Thuna a začíná komponovat svoje první skladby. Zároveň se seznamuje s vynikajícím učitelem Josephem Prokschem, který ho soukromě učil kompozici.

Roku 1848 zakládá svoji hudební školu, kde učí hru na klavír. V té době se seznamuje se svou první budoucí ženou Kateřinou Kolářovou, která si o rok později stává jeho ženou, se kterou má čtyři dcery (tři zemřely).
V 50. letech, v době Bachova absolutismu, je Smetana nucen žít ve vzdáleném švédském Göteborgu, kde komponuje polky a diriguje koncerty klasické hudby.

Po pádu Bachova absolutismu se opět vrací se ženou domů, ta však na následky tuberkulózy v německých Drážďanech umírá. Navzdory neblahým rodinným událostem Smetanu v Čechách čeká štěstí - řídí hudební školu, stává se sbormistrem pěveckého spolku Hlahol a v roce 1860 se žení se svou druhou ženou Bettinou Ferdinandovou. Velký úspěch mu zajistilo uvedení opery Braniboři v Čechách, za kterou získal ocenění za nejlepší českou operu, ale první opravdu typickou českou operou se stala až Prodaná nevěsta, kterou složil v letním sídle v Obříství. Díky tomuto úspěchu se stal v roce 1866 dirigentem orchestru Prozatimního divadla. Mezi jeho další významné opery patří Libuše a dvě vdovy.
V létě roku 1874 ztratil sluch v pravém uchu a na podzim ohluchl úplně. V červnu roku 1875 se stěhuje z Prahy do myslivny v Jabkenicích u Mladé Boleslavi za svojí poslední dcerou Žofií. Ale hluchota ho nezlomí a komponuje dál své vrcholné opery Tajemství, Hubičku a Čertovu stěnu, oba smyčcové kvartety, klavírní cykly Sny a České tance, řadu sborových děl, dokončil zde cyklus Má vlast. 11. června 1881 se mu dostalo ohromné cti, při příležitosti otevření Národního divadla jeho operou Libuše.

Jeho zdravotní stav se v následujících letech náhle zhoršil a 20. dubna 1884 musel být převezen do Prahy do ústavu pro duševně choré, kde 12. května 1884 umírá. Bedřich Smetana byl pochován na Vyšehradském hřbitově.

 

Dílo

Opery:
* Braniboři v Čechách (1862–1863, premiéra 1866)
* Prodaná nevěsta (1864–1866, premiéra 1866)
* Dalibor (1866–1867, premiéra 1868)
* Libuše (1869–1872, premiéra 1881)
* Dvě vdovy (1873–1874, premiéra 1874)
* Hubička (1875–1876, premiéra 1876)
* Tajemství (1877–1878, premiéra 1878)
* Čertova stěna (1880, premiéra 1882)
* Viola – jen fragment (1872–1884)

Symfonické básně:
* cyklus Má vlast - Vyšehrad, Vltava, Šárka,Z českých luhů a hájů, Tábor, Blaník
* cyklus Švédské písně - Richard III., Valdštýnův tábor

Komorní dílo:
* Z mého života - smyčcový kvartet e moll
* Smyčcový kvartet d moll
* Z domoviny - cyklus pro housle a klavír

Klavírní tvorba:
* Salonní skladby - Salonní polky (Luisina, Betina, Jiříkova,...)
* Koncertní skladby - Koncertní etuda Na břehu mořském
* Poetické polky
* cyklus České tance (4 polky, 10 tanců-Hulán, Obkročák, Cibulička, * Sousedská, Medvěd, Dupák,...)
* Mackbath a čarodějnice
* Šest charakteristických skladeb

Orchestrární tvorba
* Symfonie E dur - téma z Rakouské národní hymny

Bedřich Smetana
Bedřich Smetana

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář